share:
Démon času-2016
- 1.Démon
- 2.Prašivej pes
- 3.Stýskání
- 4.Já II
- 5.Pomluva
- 6.Zdání klame
- 7.Mr.Sebeláska
- 8.Sympatický chlapík
- 9.Tak skoč
CD DÉMON ČASU obsahuje 9 zbrusu nových skladeb. Produkce, mixu a masteringu se již téměř tradičně ujal „ŠKWOR“ Leo Holan a opět odvedl skvělou práci.
Démon
Když příjde tmavá noc,
mé oči se barvou halí.
Bělmo mé zlostnou agresí
se do ruda mírně kalí.
Ta proměna ve všem bolí,
to prokletí zažívám.
Jsem otrokem luny z podsvětí,
vyvrženej stále sám.
Za každou ze svejch obětí
je na duši velkej šrám.
Hodiny půlnoc bijí,
ten pocit už dobře znám.
Protože já, já démonem noci jsem.
Připraven stát proti všem.
Já, já démonem noci jsem.
Dopadnu na tvrdou zem.
Úplňkem Měsíc září,
já po krvi toužím víc.
City se s rozumem ztrácí,
já vyrážím obětem vstříc.
Tenhleten život dvojí,
jednou rubem a podruhé líc.
mé oči se barvou halí.
Bělmo mé zlostnou agresí
se do ruda mírně kalí.
Ta proměna ve všem bolí,
to prokletí zažívám.
Jsem otrokem luny z podsvětí,
vyvrženej stále sám.
Za každou ze svejch obětí
je na duši velkej šrám.
Hodiny půlnoc bijí,
ten pocit už dobře znám.
Protože já, já démonem noci jsem.
Připraven stát proti všem.
Já, já démonem noci jsem.
Dopadnu na tvrdou zem.
Úplňkem Měsíc září,
já po krvi toužím víc.
City se s rozumem ztrácí,
já vyrážím obětem vstříc.
Tenhleten život dvojí,
jednou rubem a podruhé líc.
Pes prašivej
Sám jsi přišel na svět
jako tvor nechtěnej.
Nikde nemáš zastání,
cejtíš se zbytečnej.
Kdosi mi šeptá, abych nesoudil,
zmiz v nekonečnu – tam dostaneš svůj díl.
Všechny dobrý pocity
to byl jen pouhej klam.
Zvenčí bourák blejskavej,
ve skutečnosti krám.
Stopu vmáčklou agresí,
teď těžko zahladíš.
Nejsi „guru“ pro všechny,
se smečkou neladíš.
Slabostí svou paměť dávno jsi zahalil,
nečekej rozhřešení – tak tohle je tvůj cíl?
Seš pes hladovej nikdo ti nedá žrát.
Seš pes toulavej nikdo tě nechce znát.
Seš pes prašivej nikdo tě nemá rád.
Rány si lízej sám.
Živíš ego pod čarou, soudnost se vytrácí.
Vyřešíš to pod parou duševní kastrací.
Vzdaluje se všechno, o čem jsi kdysi snil,
teď v roli soudce – rád bys obvinil.
jako tvor nechtěnej.
Nikde nemáš zastání,
cejtíš se zbytečnej.
Kdosi mi šeptá, abych nesoudil,
zmiz v nekonečnu – tam dostaneš svůj díl.
Všechny dobrý pocity
to byl jen pouhej klam.
Zvenčí bourák blejskavej,
ve skutečnosti krám.
Stopu vmáčklou agresí,
teď těžko zahladíš.
Nejsi „guru“ pro všechny,
se smečkou neladíš.
Slabostí svou paměť dávno jsi zahalil,
nečekej rozhřešení – tak tohle je tvůj cíl?
Seš pes hladovej nikdo ti nedá žrát.
Seš pes toulavej nikdo tě nechce znát.
Seš pes prašivej nikdo tě nemá rád.
Rány si lízej sám.
Živíš ego pod čarou, soudnost se vytrácí.
Vyřešíš to pod parou duševní kastrací.
Vzdaluje se všechno, o čem jsi kdysi snil,
teď v roli soudce – rád bys obvinil.
Pomluva
Slovem všechny zabíjí
cestou od úst k dalším ústům.
Vyvracet ji ubíjí,
před nikým nemá úctu.
Pak si všichni řeknou,
že pravdy je vždy trochu,
a to i na zoufalým
a smyšleným šprochu.
Pohledem jen seknou,
zabodlým trnem v oku,
zakotveným jak shnilá bárka
v opuštěným doku.
Krutou daň si vybírá
lidská pomluva za lidskými zády.
Kde co kolem posbírá
bez hříšných klepů chcípla by hlady
Od ucha k uchu letí,
jen o všech fámy šíří
a klidnou hladinu
tak ráda nelítostně víří.
Z prdele esa tahá
je mlsně nenažraná.
A cizím neštěstím je
doslova fixovaná.
Tvář zkroucenou zlostí
po setkání s ní každej má.
Zalezlá do morku kostí,
anonymně skrytá a vlezlá
cestou od úst k dalším ústům.
Vyvracet ji ubíjí,
před nikým nemá úctu.
Pak si všichni řeknou,
že pravdy je vždy trochu,
a to i na zoufalým
a smyšleným šprochu.
Pohledem jen seknou,
zabodlým trnem v oku,
zakotveným jak shnilá bárka
v opuštěným doku.
Krutou daň si vybírá
lidská pomluva za lidskými zády.
Kde co kolem posbírá
bez hříšných klepů chcípla by hlady
Od ucha k uchu letí,
jen o všech fámy šíří
a klidnou hladinu
tak ráda nelítostně víří.
Z prdele esa tahá
je mlsně nenažraná.
A cizím neštěstím je
doslova fixovaná.
Tvář zkroucenou zlostí
po setkání s ní každej má.
Zalezlá do morku kostí,
anonymně skrytá a vlezlá
Zdání klame
Strach v očích máš
a před sebou jen otazníků víc,
stále se ptáš, co bude dál.
Odpověď znáš, vyhlížíš
budoucnost nejasnou
a plamen vášně, který by hřál.
Zdání, zdání, klame jako nikdy víc.
Zdání, zdání, teď křičela bys z plných plic.
Stíny a chlad tě provází
nekonečnou samotou,
zas pocit hladu po lásce máš.
Zdání, zdání, klame jako nikdy víc.
Zdání, zdání, teď křičela bys z plných plic.
Zdání, zdání, klame jako nikdy víc
. Zdání, zdání, marně hledáš života klíč.
a před sebou jen otazníků víc,
stále se ptáš, co bude dál.
Odpověď znáš, vyhlížíš
budoucnost nejasnou
a plamen vášně, který by hřál.
Zdání, zdání, klame jako nikdy víc.
Zdání, zdání, teď křičela bys z plných plic.
Stíny a chlad tě provází
nekonečnou samotou,
zas pocit hladu po lásce máš.
Zdání, zdání, klame jako nikdy víc.
Zdání, zdání, teď křičela bys z plných plic.
Zdání, zdání, klame jako nikdy víc
. Zdání, zdání, marně hledáš života klíč.
Mr.Sebeláska
Já mám tuze rád slávu,
moc a kulatý peníze.
Můj vnitřní pseudořád
velí mi zůstat tu všem nadřízen.
Lísám se a sobě se líbím
i v sebe pochopení mám.
Mé heslo „Milujte mě bližní“
i já díl lásky sám si dám.
Živím duši svou falší
a nekonečnou přetvářkou.
Mně obdiv je vždy doručen jak psaní,
jen osobní donáškou.
Sytím se odrazem svým z tůně,
krásný a dokonalý mocipán.
Mé ego po obdivu stůně,
kalich všech vědomostí mně byl dán.
Všichni mě dál jen musí vzývat,
funkci mám, jsem jako ryba ve vodě.
Dál budu všechny Vás pohřbívat,
nedoufám, holotě šanci nechci dát.
moc a kulatý peníze.
Můj vnitřní pseudořád
velí mi zůstat tu všem nadřízen.
Lísám se a sobě se líbím
i v sebe pochopení mám.
Mé heslo „Milujte mě bližní“
i já díl lásky sám si dám.
Živím duši svou falší
a nekonečnou přetvářkou.
Mně obdiv je vždy doručen jak psaní,
jen osobní donáškou.
Sytím se odrazem svým z tůně,
krásný a dokonalý mocipán.
Mé ego po obdivu stůně,
kalich všech vědomostí mně byl dán.
Všichni mě dál jen musí vzývat,
funkci mám, jsem jako ryba ve vodě.
Dál budu všechny Vás pohřbívat,
nedoufám, holotě šanci nechci dát.
Sympatický chlapík
Je to chlapík vzešlý z lidské bídy,
jako malej česal z vlasů hnidy.
Prstem v nose stále něco lovil,
říkali mu: „Ty jsi ale debil“.
A teď nám všem káže, co kdo musí pít.
Opíjí se vínem a vodu nechá hnít.
Zas nám teď káže, co kdo dělat má.
Teď už nosí krásně lesklý sako.
Je dost chytrej, zvolen, žádný pako.
Na kalhotech skvrnku dávno nemá,
tak je vidět, že se líbí ženám.
Starosti teď mám, kam to všechno dám.
Krabice jsou tabu a já pořád hrabu.
Úžasnej, slouží věrně lidu.
S úsměvem a v naprostým klidu.
Okrasnej, budí ve všech zájem.
Vypráví dokonalý báje.
jako malej česal z vlasů hnidy.
Prstem v nose stále něco lovil,
říkali mu: „Ty jsi ale debil“.
A teď nám všem káže, co kdo musí pít.
Opíjí se vínem a vodu nechá hnít.
Zas nám teď káže, co kdo dělat má.
Teď už nosí krásně lesklý sako.
Je dost chytrej, zvolen, žádný pako.
Na kalhotech skvrnku dávno nemá,
tak je vidět, že se líbí ženám.
Starosti teď mám, kam to všechno dám.
Krabice jsou tabu a já pořád hrabu.
Úžasnej, slouží věrně lidu.
S úsměvem a v naprostým klidu.
Okrasnej, budí ve všech zájem.
Vypráví dokonalý báje.
Tak skoč
Kalný rána, pěna u huby.
Slova prázdná, hesla bezzubý.
Ty sny co blouděj po vyprahlý zemi.
Bílá vrána, černý holubi,
slepě kroužej, svět je naruby.
Král není králem, dávno ztratil zbroj.
Tak skoč, cestou narostou ti křídla.
Skoč, je to černá nebo bílá.
Skoč, už tě žádnej neuhlídá.
Pevná lajna, pevný zásady.
Držet v davu, zpátky do řady.
Odvaha ti stále roste.
Každej kámen oheň v sobě má.
Na dně moře, chlad ho pohřbívá.
Náhle silou puká a oheň může hřát
Slova prázdná, hesla bezzubý.
Ty sny co blouděj po vyprahlý zemi.
Bílá vrána, černý holubi,
slepě kroužej, svět je naruby.
Král není králem, dávno ztratil zbroj.
Tak skoč, cestou narostou ti křídla.
Skoč, je to černá nebo bílá.
Skoč, už tě žádnej neuhlídá.
Pevná lajna, pevný zásady.
Držet v davu, zpátky do řady.
Odvaha ti stále roste.
Každej kámen oheň v sobě má.
Na dně moře, chlad ho pohřbívá.
Náhle silou puká a oheň může hřát
No Comments